Recenze

UNI 6/2025, Alba: George´s Vision (1997 Remastered), ...klidní jsou a kouří (1999 Remastered)

Ačkoli debut a jeho následovníka dělí jen pouhé dva roky, ten rozdíl doslova bije do uší. V sestavě se tu poprvé objevuje bubeník Jan Chaluš, kterého souběžně už léta můžeme vídat i po boku Mikoláše Chadimy, ubyla jedna kytara a slyšitelně přibylo elektroniky. Se změnou na postu bubeníka přišlo výrazné rytmické oživení, a i aranžérsky kapela už tehdy výrazně vyzrála, takže nemá potřebu se – jako na debutu – vyžívat v dlouhých plochách a minimalisticky se opakujících pasážích; mnohem častěji si hraje s kontrasty, pestře využívaným střídáním akustických a elektronických zvuků a rozbíjením očekávatelnosti ve struktuře písní. Je jasné, že se zúčastnění autorsky i zvukově poučili z předchozího, a prakticky žádné neduhy z alba George’s vision tu už nenalezneme.  Kombinace elektronických rytmů a nápaditých akustických bicích se skvěle proplétá a tentokrát dobře sejmutý zpěv umožňuje užít si i působivé existenciální texty. Těm nemálo pomáhá i možnost střídání mužského a ženského vokálu, které stejně jako razantní kytara vedle elektronických struktur přispívá k výborně načasovaným kontrastům. Je také znát, že z vlivů českého undergroundu tu zdaleka největší inspirační stopu nezanechali obligátní „Plastici“, ale Zajíčkovi věčně hledající DG 307, a to i po textové stránce. A tam, kde zazní ženský zpěv, zas jako bychom si připomněli Hlavsovy Fiction.

Při poslechu textů jako by se ono čtvrtstoletí od vzniku kamsi ztratilo. Nadčasovost témat, stále platné úvahy o pomíjivosti, kontrastu snů a reality, o osobním vyrovnávání se s tím, co se děje okolo nás a my to nemůžeme ovlivnit. Albová „dvojka“ je tentokrát nepředstíraným koncepčním dílem, u kterého i pořadí písní prozrazuje logické uvažování, a skládá příběh, který snadno posluchače vtahuje do svých zákrut. Díky zamyšleným textovým úvahám a neodhadnutelným vývojům skladeb tak jde o nestárnoucí záležitost. Která díky občerstvenému zvuku získala až nečekanou aktuálnost.

Antonín Kocábek

NEŽ BUDE SVÍTAT - CD Recenze

CZECH BLADE

Vydáno: 19.04.2023

Trio JIŘÍKOVO VIDĚNÍ funguje od roku 1996, a pokud někde narazíte na srovnání s Mejlovou PŮLNOCÍ nebo FICTION, budete asi nejblíž realitě. Snad jen podíl elektroniky je oproti vzorům trochu výraznější, ale jinak dostanete typicky potemnělý kytarový bigbít podpořený trochou elektroniky, zajímavými melodiemi a zastřeným vokálem, který jede jako dobře namazaný stroj. Kapela od začátku evidentně přesně věděla, co a jak chce hrát, takže výsledek se v čase lišil pouze v detailech (více či méně elektroniky, drsnější či umírněnější kytary apod.). Aktuální album „Než bude svítat“ je vyrovnanou kolekcí čtrnácti skladeb, ve kterých se mísí post-punk s gothic rockem, shoegaze, dream popem a neo psychedelií, vše v perfektně vyváženém a dokonale sladěném poměru. Určitě v tom měl prsty i producent desky Moimir Papalescu, který má v tuzemsku pověst elektronického šamana (MOIMIR PAPALESCU AND NIHILIST nebo VANESSA). Jeho elektronické zvuky mi sice zní už poněkud archaicky, ale do celkového pojetí kapely zapadají víc než nějaká moderna, takže nakonec good. Nejvíc na mě zapůsobily skladby „Brouci“, „Někdy ještě sním“, „Nový den“ a samozřejmě taky cover Mejlovy skladby „Divnej svět“.
Michal Jakubík